Marián Frais

Zdravím Vás, tohle bude zřejmě něco jako průřez mým dosavadním (hlavně studijním) životem. Primárně proto, abych ze sebe dostal některý věci, co mi už dlouhou dobu leží v hlavě. Pocházím ze střední třídy, nikdy jsme se neměli úplně špatně, řekl bych poměrně "klasická" česká rodina. Ale taky záleží, co se teď bere jako klasická rodina. Mám 2 starší bráchy a milující rodiče. Za tuhle kompletní rodinu jsem neskutečně vděčný, protože mi časem došlo, že zrovna tohle není v dnešní době samozřejmost a že mám obrovský štěstí. Oba moji bráchové jsou naprosto skvělí. I když se pořád občas pohádáme, tak v důležitých věcech vždycky držíme spolu. A to je konec konců to nejdůležitější. Vyrůstal jsem v paneláku v jednom pokoji s oběma bratry. Asi si dokážete představit, jak tohle soužití v mládí fungovalo. Neustálé hádky, neshody a rvačky. Díky Bohu jsme z toho vyrostli a musím říct, že jsem na oba bráchy neskutečně pyšný, za to, jakými lidmi jsou. Jen jsem ještě nenašel odvahu jim to říct....

Ahoj, já jsem Marián a  tohle je něco jako můj osobní deník. Nevím jestli se někdy dostane na světlo světa aby si ho někdo mohl přečíst. Je to něco jako moje osobní zpověď. Myšlenky, názory a tak nějak cokoliv, co se bojím komukoliv (nebo alespoň většině lidí) říct a potřebuju to ze sebe nějak dostat. Abych se nějak představil, je mi 20 let a aktuálně pracuju u České pošty. Je to jen dočasná zastávka na mé cestě životem po tom, co mě vyhodili z vysoké. Kvůli tomu mám teď půl roku volno a tohle vypadalo jako fajn brigáda než se zase vrátím zkusit znova vysokou. Jsem poměrně těžký introvert. Minimálně dokud se s někým aspoň trochu neseznámím a necítím se s daným člověkem komfortně. Taky jsem obrovský samotář. Částečně to není úplně dobrovolná volba. Je to hodně způsobeno tím, že už mě v životě pár lidí pořádně zradilo a já lidem přestal věřit. Důsledkem toho je, že než se někomu dokážu pořádně otevřít a on mě dokáže opravdu poznat, tak už většinou zmizí z mého života. A možná to je d...